Praha zůstává symbolem nedostupného vlastního bydlení

Praha se z pohledu bydlení znovu potvrzuje jako extrémně napjatý trh. Průměrný nový byt se běžnému kupujícímu vzdaluje nejen absolutní cenou, ale hlavně poměrem k příjmům. Ukazatel dostupnosti, který porovnává cenu standardního bytu s průměrnou mzdou, ukazuje hodnotu kolem 15,9 roční hrubé mzdy. To znamená, že běžná domácnost potřebuje buď velmi vysoké příjmy, výraznou vlastní hotovost, nebo pomoc rodiny.

Důležité je, že poptávka přes vysoké ceny nezmizela. Část kupujících tvoří lidé, kteří prodávají jinou nemovitost a pouze mění bydlení. Další skupinou jsou investoři, kteří počítají s dlouhodobým růstem hodnoty a s nájemním výnosem. Vedle nich stojí domácnosti, které se snaží koupit menší byt dřív, než bude ještě dražší. Výsledkem je, že vysoká cena sama o sobě nestačí k vyrovnání trhu.

Problém je strukturální. Praha dlouhodobě nestaví tolik bytů, kolik by odpovídalo přírůstku obyvatel, migraci, změnám životního stylu a menším domácnostem. Do poptávky se navíc promítá i to, že část bytů neslouží klasickému dlouhodobému bydlení, ale investičnímu držení nebo krátkodobým pronájmům. Každý takový byt může v nejnapjatějších čtvrtích chybět rezidentům.

Pro kupující to znamená velmi malý prostor pro chybu. Rozumná strategie není jen hledat nejnižší cenu za metr, ale porovnávat lokalitu, dopravní dostupnost, náklady domu, energetickou náročnost a likviditu bytu při případném dalším prodeji. V Praze se už dávno nekupuje jen byt. Kupuje se přístup k práci, školám, službám a městské infrastruktuře. Proto trh zůstává drahý i ve chvíli, kdy mnoho lidí říká, že ceny už nedávají smysl.

Zdrojové východisko: Seznam Zprávy: Na byt v Praze padne 16 ročních mezd; České noviny: Dostupnost nového bytu v Praze