Daň z nemovitosti se vrací jako citlivé téma dostupnosti bydlení

Daň z nemovitosti je v Česku dlouhodobě politicky citlivá. Vlastníků nemovitostí je mnoho a zvýšení daně se snadno vysvětluje jako trest za vlastnictví. Z pohledu veřejných financí a bytové politiky se ale stále častěji objevuje argument, že české zdanění držení nemovitostí je nízké a málo odráží skutečnou hodnotu majetku. Evropská komise proto doporučila Česku reformu, která by mohla více pracovat s tržní hodnotou realit.

Logika návrhu je zřejmá. Pokud je držení prázdných, investičních nebo krátkodobě pronajímaných bytů velmi levné, vlastník nemá silnou motivaci nemovitost efektivně využívat. Vyšší daň navázaná na hodnotu by mohla část trhu přimět k prodeji nebo k dlouhodobému pronájmu. Teoreticky by to mohlo zvýšit nabídku bydlení a pomoci dostupnosti.

Jenže praktická stránka je složitější. Vyšší daň by dopadla i na lidi, kteří nemají vysoké příjmy, ale vlastní starší dům nebo byt v lokalitě, která výrazně zdražila. Může jít o seniory, rodiny v domech po rodičích nebo obyvatele městských částí, kde ceny vyrostly rychleji než příjmy. Proto by případná reforma musela řešit výjimky, odklady nebo ochranné mechanismy.

Pro realitní trh by změna zdanění znamenala nový faktor v kalkulacích. Investiční byt by se hodnotil nejen podle ceny, nájmu a hypotéky, ale i podle roční daňové zátěže. U krátkodobých pronájmů by se mohla více rozlišovat intenzita komerčního využití. Daň z nemovitosti se tak z technické položky na složence stává jedním z nástrojů bytové politiky. Právě proto kolem ní bude politický spor pokračovat.

Zdrojové východisko: Novinky: EU doporučila Česku zvýšit daň z nemovitosti; iDNES: Daň z nemovitosti a doporučení Evropské komise